www.spsstavcb.cz :: Mobilita s odkazem Jože Plečnika (19.10.2020 - 17:13)

Mobilita s odkazem Jože Plečnika

Krátkodobé pobyty žáků v odborném vzdělávání

Byly realizovány dva pobyty žáků ve Slovinsku u stavebních firem, vždy 12 žáků a jeden pedagog.

Obory praxe: Montáž zavěšených fasád a Asistent zeměměřiče.

Trvání projektu

1. 6. 2018 až 31. 8. 2019

Výše dotace

Celkem 41 612 EUR, z toho cestovní náklady 4 680 EUR, pobytové náklady 28 532 EUR a náklady na organizaci 8 400 EUR.

 

fotogalerie z projektu

zpráva v českobudějovickém deníku

 

Zpráva z praxe

 

Erasmus Plus – praxe v zahraničí

V červnu a červenci strávilo 24 našich studentů 2 týdny na praxi ve stavebních a geodetických firmách ve slovinském Mariboru.

Projekt Erasmus+  „Mobilita s odkazem Jože Plečnika“ reg. číslo 2018-1-CZ01-KA102-047548 přinesl škole 41 612 EUR na cestovní, pobytové a organizační náklady spojené s praxí studentů.

Cílem projektu bylo umožnit studentům praxi v zahraničí tak, aby si mohli vyzkoušet v odborné znalosti a dovednosti získané ve škole, vyzkoušet si komunikaci v novém pracovním prostředí, procvičit si angličtinu, posílit svou samostatnost a zodpovědnost a v neposlední řadě poznat život v cizí zemi, její přírodu, památky i gastronomii.

Naším partnerem v Mariboru byl Zavod za Novodobno Izobraževanje, který se zabývá organizací projektů Erasmus+. Jejich pracovnice byly koordinátorkami i našeho pobytu v Mariboru – zajistily pro nás umístění studentů do firem, dopravu po městě a ubytování v internátu, řadu schůzek – úvodní orientační, průběžné a závěrečnou hodnotící. Proškolily studenty v bezpečnosti práce a trénovaly s nimi pracovní pohovory a také to, jak napsat Europass. S každým studentem jednotlivě dojeli do dané firmy a usnadnili tak první kontakt. Zorganizovaly pro nás exkurzi po Mariboru, návštěvu místního muzea a celodenní výlet na horu Pohorje. Pro příležitost předání závěrečných certifikátů uspořádaly oběma skupinám závěrečnou party. S nimi nejvíce mohli také studenti procvičovat angličtinu, ve které byla vedena veškerá komunikace. Na závěr celé praxe nám zprostředkovaly publicitu ve slovinském tisku, rozhlasu a televizi, která o praxi našich studentů odvysílala krátký příspěvek ve zprávách.

Více informací, fotografií a postů od studentů najdete na školním Facebooku.

Pozn.: Josip (Jože) Plečnik byl slovinský architekt a urbanista, který ve 20. a 30. letech 20. století pracoval v Praze.

Níže si můžete přečíst krátké příspěvky několika našich studentů. Jsou to autentické záznamy jejich typického pracovního dne.

Na dvoutýdenní stáž ve Slovinsku jsem se těšil už měsíc před odjezdem, ovšem panovaly lehké obavy. Po příjezdu na místo však veškeré moje obavy opadly, už jen kvůli milé a sympatické organizátorce, která nás na nádraží přivítala. 

    Naše ubytování odpovídalo tomu, co nám prezentovali ve škole. Zkrátka klasické internátní ubytování. Kousek od internátu se nachází obchod a sportovní areál, kam jsme často chodili. Kousek od internátu se nacházela také zastávka MHD, že které jsme každé ráno v 6:30 odjížděli do práce ve firmě Tekol. Ve firmě nás uvítal náš mentor a šéf, kteří jako jediní ve firmě uměli anglicky, a na které jsme se po dobu praxe mohli v případě potřeby obrátit. Ostatní zaměstnanci uměli pouze slovinsky nebo německy. Naší každodenní pracovní náplní bylo natírání kovových konstrukcí či strojů. Pracovní doba byla od 7 do 14 hodin. Při práci jsme pochytili i některá slovinská slůvka, jako například čopič - štětec... 

     Na pracovní stáži se mi líbilo. Myslím, že jsem si zdokonalil svou komunikaci v angličtině, pracovní schopnosti a kolektivní spolupráci. Mimo práci jsme chodili běhat do okolní přírody nebo nakupovat do nákupního centra. Na stáži bych vytkl pouze jednu věc, a to občasnou jednotvárnost práce. Doufám, že budu mít ještě šanci s projektem Erasmus vycestovat do dalších zajímavých zemí. 

 

První pracovní den v mé geodetické firmě mi spolupracovnice Jasna ukazovala zakázku, kterou dělala na počítači a vše mi vysvětlovala. Druhý den jsme byli měřit starý dům totální stanicí a GPS. Po zaměření jsme odjeli do kanceláře a načetli data do počítače a zpracovávali je v programu. Třetí den jsme se museli ještě vrátit k tomu domu a zaměřit ručním dálkoměrem a pásmem domek na zahradě. Čtvrtý a pátý den jsme ten dům zpracovávali v počítači. Spolupracovnice mi všechno ukazovala, jak se to v jejich programech dělá.

Další týden jsem jela se spolupracovníkem Jeanem do města Slovenska Bistrica, kde jsme zjišťovali, v jakých ulicích jsou cesty pro cyklisty a kde naopak nejsou. Po projetí celého města jsme začali ty cesty pro cyklisty zaměřovat GPS. Měřili jsme chodník, lampy, začátek a konec cyklotrasy…. Poslední dny mi spolupracovník ukazoval, jak to zpracovává zase v jiném programu a vše mi vysvětloval.

 

Ráno jsme přijeli městskou dopravou v 8:30 do betonárky, kde se nás ujal jeden z pracovníků, který nás provedl celou betonárkou. Poté nás zavedl do laboratoře, kde nám vysvětlil, co budeme dělat. Naší prací bylo změření pevnosti u betonových kostek a následné zapsání hodnot do papírů. Čekala nás pauza na oběd od 11:30-12:15. Po pauze jsme dělali to samé do konce naší směny. Tuto práci jsme dělali i další dny.

 

Pracoval jsem v geodetické firmě GEOmass, kam jsem se dopravoval cca půl hodiny MHD. Práci jsem začínal v 7:00 a končil v 15:00. Většinu času jsem pracoval v kanceláři. To obnášelo práci v programu Draft Sight nebo sledování práce mých kolegů.

 

Několikrát jsem společně s kolegy jel měřit do terénu. Jednou jsme zaměřovali rodinný dům a to jak zvenčí, tak zevnitř. Interiér jsem následně nekreslil v Draft Sightu, který jsem se „za pochodu“ učil používat. Dále jsme například zaměřovali kanalizaci a vodovodní potrubí v nově stavěné části Mariboru.

 

Celkově to hodnotím jako dobrou zkušenost hlavně na procvičení odborné angličtiny a vědomostí získaných ve škole.

 

Můj den v práci ve firmě GP PROJECT ING d. o. o. začínal snídaní v 6:30, pak následoval odchod na nedalekou autobusovou zastávku. Okolo 7:45 jsme byli už na pracovišti, chvíli jsme si povídali o projektu a celé stavbě, nakonec jsme se převlékli a vyrazili do akce.

 

V 8:00 jsme začali s prací, nejdříve jsme dostali za úkol rozebrat zábradlí na naší stavbě. Následně odvést kusy zábradlí pryč ze stavby. Poté jsme pomáhali jednomu z dělníků odvážet suť z rozbitých dlaždiček z koupelen. Pak jsme šli na obědovou pauzu a na skvělý oběd, co jsme ve firmě denně dostávali. Po pauze jsem zase začali pracovat, ale tentokrát jsme rozbíjeli zdi, to mě opravdu moc bavilo. Až na ten nepořádek, který se také následně musel uklidit. 

Ve 14:50 jsme se šli zpět převléci a v 15:00 jsme končili naši pracovní dobu. A protože stavba byla taktéž v Mariboru, trvalo nám necelou hodinku dojet zpět na náš pokoj, a po náročném dni si konečně odpočinout.

Bylo to skvělé :)

 

Můj den v práci TLAKOVCI PODLESNIK. Ráno jsme přijeli do firmy, kde se nás ujal šéf firmy a jeho dcera, která nám překládala. Provedli nás po firmě a vysvětlili nám, jak tam funguje výroba.
Poté jsme šli do výrobní haly, kde se vyráběly železobetonové desky. Dostali jsme za úkol vyčistit bednění, vytřít ho olejem, položit výztuž, kterou ještě Viktor a jeden spolupracovník připevnili k latím položených přes bednění tak, aby se nedotýkala dna. Pak přivezli beton, který pomocí jeřábu vylili do bednění. Když bylo bednění naplněno, zapnula se vibrační deska. Po uklízení pracoviště jsme pak mohli jít.

Další týden jsme pracovali na jiném místě naší firmy, přímo u betonárky, kde jsme testovali odolnost betonu. Bylo to podobné jako laboratorní cvičení ve škole. Oboje bylo velmi užitečné, myslím si, že se k takové práci už nedostanu.

 

Můj den ve firmě POMGRAD- Gradnje splošno gradbeno podjetje, d.o.o.

 Ráno jsme přišly na stavbu v Mariboru kousek od UKC Maribor, provedli nás po stavbě a vysvětlili, co se tu staví a další okolnosti okolo stavby, zde jsme zůstaly do konce praxe. 
Stavěly se zde dva kruhové objezdy, podjezd a úprava přilehlého parku a trati.

Další den jsme byly u asfaltování chodníku a silnice, kde jsme si mohly zkusit hutnit s válcem, vibrační deskou a jízdu ve finisheru.

Nadále nám byly vysvětleny a ukázány zkoušky čerstvosti betonu a pak jsme samy prováděly část zkoušky - rozlévací metodu, teplotu betonu, dávání do krychelné formy a to vše jsme zaznamenávaly do protokolu, hutnost zeminy, dále nám ukázali různé výkresy (výztuže, základy, podélný řez silnice a kruhového objezdu,...).

Zkusily jsme si pokládku kočičích hlav do můstku u přechodu. Sledovaly jsme zakládání nové silnice (od srovnání terénu, pres pokládku tampony až po samotné asfaltování).

Naše pracovní doba byla od 8:00 do 15:00. Ráno jsme se na stavbu dostali zčásti busem a pak pěšky, odpoledne nás bud odvezli auty nebo jsme měly stejnou dopravu jako ráno.

 

Angličtinu jsme procvičovali nejvíc s koordinátorkami, ale naučily jsme se i řadu slovíček a výrazů slovinských. Kromě obvyklých dobrý den, děkuji, prosím, dobrou chuť, jak se máš, jak jste se vyspaly apod., jsme pochytily i řadu odborných výrazů, např: pulc - vzpěra pro systém bednění PERY, tampon - podkladní štěrk pod asfalt, pesek - písek, gramoz - štěrk.

 

Můj den v rámci projektu ERASMUS+ vypadal následovně: ráno jsme si museli trochu přivstat, protože naše firma nesídlila v Mariboru, ale i tak to nebylo nic hrozného a tak jsme se v pracovní dny hlásili ráno na sekretariátu firmy, kde nás předali někomu, kdo nám zadal práci. Pracovali jsme jak v sídle firmy, tak i v okolních místech poblíž Mariboru. Vyzkoušeli jsme si práci od jednoduchého betonování plotu u domku, stavby lešení u panelového domu až po přípravu krovu a práci na novostavbě. Po práci nebo o víkendech jsme procházeli město, vyráželi na různé výlety a exkurze. Také jsme navštívili nedaleké lázně, plavecký bazén a užili si spousty zábavy při hraní beach volejbalu.

 

Pracovala jsem ve firmě Pomgrad d. d. Celých 10 dní jsme byly dvě na stavbě mostu, silnice a kruhových objezdu v Mariboru. 

Jelikož to na stavbě bylo celkem nebezpečné, obzvlášť pro holky, nechtěli nám zadávat moc práce. Ale když jsme si chtěly cokoliv vyzkoušet, nebyl problém. Skládaly jsme žulové kostky, prováděly zkoušky betonu, měřili jsme kruhový objezd a dělaly různé pomocné práce. Naštěstí naši nadřízení uměli dobře anglicky, tak jsme se mohly na všem domluvit. Po týdnu jsme si rozuměly i s dělníky, kteří nás učili slovinsky a my je zase česky. 

Poslední den jsme jely na jinou ,,hlavní" stavbu, kde nás natáčela slovinská TV. Zážitků a nových zkušeností máme opravdu hodně.

 

Pracoval jsem u firmy TEKOL, kde jsme společně s M. natírali ocelové konstrukce a profily. Také jsme brousili a přelepovali izolepou místa, která následně neměla být přestříkána barvou. Všechno co jsme měli dělat nám vysvětlili (i když už jsme to třeba dříve dělali) a byli vstřícní a nápomocní.

Celkově jsem z práce získal zkušenosti o tom, jak se barví velké ocelové konstrukce a jak funguje práce ve Slovinsku (je to skoro stejné jako v Česku). To co jsem si ale nejvíce odnesl z celého projektu je samostatnost, poznání Slovinska a hlavně angličtina. Ani ne zlepšení ve slovíčkách atd. ale spíše nebát se mluvit anglicky.

Celý projekt se mi líbil a rád pojedu příští rok znovu.